Výroba vodky v Rusku

Začala se rozvíjet od poloviny 15. století (mezi lety 1446 a 1478), takže již počátkem 16. století existují údaje o vývozu vodky z Ruska do sousedního Švédska (1505), kde se stala poprvé známá díky Rusům a ne Němcům. Takto se výroba vodky v Rusku zavedla přibližně 150 let po zavedení destilace ve Francii, avšak před výrobou ginu, whisky a brandy v jiných západoevropských zemích.

Lze říci, že v polovině 18. století se dosáhl vrcholu kvality ruské vodky, která se vyráběla výhradně v podmínkách statkářské "domácí" výroby, neboť od roku 1716 se pálení stalo výlučným privilegiem šlechticů, takže velkostatkáři a šlechtici spolu s tituly získali i zvláštní právo na kotle pro "dvojenie" vodek ( nařízením ze dne 6. června 1751).

Nařízení z 31. března 1755 přikazovaly konfiskovat veškeré lihovarské závody, které by se osmělili provozovat kupci pod záštitou šlechticů nebo jako tiší podílníci formálně šlechtických lihovarů. Takto prakticky v druhé polovině 18. století byla ruská vodka pouze "domácí" výroby, což zaručovalo její vysokou kvalitu, neboť podle mínění zákonodárce byla určena hlavně pro stůl privilegovaných vrstev společnosti a čistila se výlučně přírodními živočišnými bílkovinami - koagulantů, bez ohledu na náklady s tím spojené. To bylo možné pouze v Rusku za podmínky absolutně bezplatné práce nevolníků a úplného vlastnictví přírodního bohatství šlechtou. Takto se na šest věder vodky prvního pálení předpokládala spotřeba minimálně jednoho kbelíku mléka nebo půl kbelíku vaječných bílků.

V tomto období vzniká mnoho druhů ruské vodky různé jakosti, a právě vytváření této rozmanitosti, a ne standardizace, se tehdy věnovala hlavní pozornost výrobců. Každý statkář se snažil, aby měl svou vlastní značku vodky. Vodkami se v těch dobách nazývali výlučně aromatizované vodky. Získávali se tak, že produkt se po druhém pálení nejprve rozředit mlékem a pak, když se tato směs vypálila potřetí, dolievala se k ní voda a přidávali se různé rostlinné aromatizanty z ruských kořenitých bylin, bobulí, ovoce nebo semen stromů (břízy, dubu, lísky, střemchy, borůvek apod.).. Výsledek se pálil počtvrté, tedy vodka "čtvrtině".

Někteří velmoži považovali za prestiž vlastnit vodky s aromatizantmi začínajícími na všechna písmena ruské azbuky a časem i po dvě-tři vodky na každé písmeno. Například se vyráběla vodka anýzová, březová, višňová, hrušková, dýňová, ostružinové, žaludovou, třezalková, muchovníková, puškvorcová, Kalinová, citronová, mátová, malinová, měsíčková, Rakytníkový, Palinová, papriková, jarabinová, rybízová, kmínová, koprová, pistáciová, křenová, čekanková, střemchová, šalvějová, šťavelová, Estragonový nebo jablečná.

Občas během hostiny organizovali statkáři svéráznou zábavu, složenou v tom, že hosté vymýšleli slovo a nalévali do pohárku několik kapek různých vodek na každé písmeno tohoto slova, zatímco hostitel podle chuti těchto "koktejlů" pokoušel zjistit vymyšlené slovo. Někdy hádali odborníci tak dlouhé a složité slova jako Nabuchodonozor, které zahrnovalo směs deseti vodek. Všechno to svědčí nejen o vynalézavosti ruských tvůrců "koktejlů", ale io jejich vysoké kultuře pití, protože hlavní bylo zachování si jasného rozumu, střízlivého úsudku, vysoké schopnosti rozlišovat odstíny aroma a také schopnosti umět určit jejich iz té nejsložitější směsi.

Zajímavé jsou i další skutečnosti: ruští sestavovatelé koktejlů věnovali hlavní pozornost chuti a ne vnějšímu výraznému vzhledu koktejlu. A nakonec ještě fakt, že tyto směsi byly v malých množstvích a na bázi homogenní lihoviny - pouze vodek, svědčí o jejich neškodnosti. Není překvapivé, že právě v tomto období, zejména od konce 18. století, se začaly zvěsti o kvalitě ruské vodky šířit v západní Evropě. Začínali ji vyvážet za hranice země, avšak ne jako zboží, ale pouze ve formě "dárků" od ruských aristokratů. Sama Kateřina II. nepovažovala za neuctivé darovat vodku Fridrichovi Velikému a Voltaire, poslat ji švédskému králi Gustavu III. a velkému švédskému botanikovi Karlu Linné. Mimochodem, posledně uvedený popsal dokonce celý výzkum, věnovaný vodce, ve spise Vodka v rukou filozofa, lékaře a člověka z lidu vydaném roku 1790.

Samozřejmě ruské metody výroby vysoce kvalitní "domácí" vodky velmi zdražily, ba až zpomalovali její výrobu, překážely její rozvoji ve větší míře. Avšak to, že vodka se nepovažovala výlučně za "zbožní položku" v podmínkách feudálního hospodářství, ji uchránilo před snížením kvality, před potřebou konkurovat levným vodky tovární výroby v sousedních zemích jako Litva, Polsko či Prusko.

Začátkem 19. století, po poražení Napoleona a vstupu ruských vojsk do Paříže v roce 1814 "debutovala" ruská vodka v restauraci Veri, kterou si pronajala ruská vláda pro stravování generálů a důstojníků ruské armády, a poprvé se stala přístupnou i pro vyvolený okruh francouzského publika.

Nehledě na všechnu zhýčkanost a vybíravost Francouzů ve věci dobré kuchyně a nápojů a jejich zvyk pít především víno, vodka si získala respekt a uznání zejména pro svou přírodní čistotu a ušlechtilou chuť bez jakýchkoliv příměsí - čili podle stejných kritérií, jaké se používaly na nejlepší vína a vinné destiláty.

(S použitím studie ruského historika VV Pochlebkina)

Na www.kuzovo.cz můžete pravou ruskou vodku zakoupit zde